Edita KOMINIKOVÁ
Recepce je místem, kam zamíří každý host nejdřív a všichni se zde setkávají. Sympatická recepční Edita Kominiková říká, že funguje jako první záchytný bod, na který se všichni obracejí.
A dobrá recepční musí umět vše v klidu a s úsměvem vyřešit.
Pocházíte z Pálavy. Proč jste opustila vinařský kraj a přestěhovala se na Valašsko?
Žiju tady druhým rokem a stěhovala jsem se kvůli manželovi. Na jižní Moravu se ale stále ráda vracím, mám tam rodinu a přátele. Pocházím z vinařské obce Bulhary a od dětství jsem navštěvovala národopisný soubor Hrozének. Strašně ráda vzpomínám na srpnové hody, kde jsem od deseti let každý rok chodila v podlužáckém kroji jako stárka. Byla to pro mě vždy velká pocta, když jsem si mohla obléci kroj.
Jak dlouho trvá, než si takový kroj oblečete?
V den, kdy byly hody, jsme začínali s přípravou už v šest ráno. Dát si na sebe pět spodniček, sukni, zástěru, naškrobené rukávce a všechno sešněrovat zabere hodně času. Není ani jednoduché sehnat někoho, kdo to
ještě umí a správně vás obleče. Všechno jsme museli zvládnout do devíti hodin, kdy jsme odcházeli do kostela na mši, potom šli s chasou přes dědinu, odpoledne byla zábava a končili jsme až kolem půlnoci pochodem, kterým se loučíte s lidmi. I když vydržet v kroji celý den bylo náročné, pokaždé jsem si hody pořádně užila.
Máte nějaký oblíbený tanec nebo lidovou píseň?
Nejraději mám asi polku, protože je to rytmický tanec. A z písniček patří k mým nejmilejším Páslo dívča páva. Kromě tance patří k vašim zálibám také aranžování. Jak jste se k tomu dostala?
Vystudovala jsem uměleckou školu, potom ještě aranžérství a podnikání. Aranžování mi zůstalo jako koníček, protože ráda něco vyrábím a baví mě tvořit. Doma máme opravdu všude květiny. Nejčastěji dělám venkovní výzdobu na dveře, měním jarní věnce za velikonoční, letní nebo vánoční. Dekorace vyrábím i pro rodinu a kamarádky.
V červnu jste se vdávala. Květinové dekorace na svatbu jste si taky připravila sama?
Ano a hrozně mě to bavilo, i když je za tím hodně práce. Kvůli omezením v souvislosti s koronavirem jsme museli termín svatby odložit z dubna na konec června. Nebylo to příjemné, ale zase jsem měla na přípravu víc času.
Jako recepční pracujete čtyři roky. Proč jste si vybrala právě tuto profesi?
Ráda pracuji s lidmi. Recepce je místo, kam míří hosté nejdřív a první dojem je velmi důležitý. Podle chování recepční si velmi často udělají obrázek o celém hotelu. Někdy je to náročné, ale dobrá recepční musí být odolná, přístupná, musí umět naslouchat hostům a mít pro ně pochopení. Měla byste být stále dobře naladěna a připravena, že jste pro hosty první záchytný bod, na který se všichni obracejí.
Vracejí se klienti do kosteleckých lázní?
Většina k nám jezdí pravidelně i několik let. Přes zimu jsou to spíš starší lidé a v létě zase rodiny s dětmi. Máme výhodu, že naši hosté přijíždí na delší pobyty, většinou týdenní nebo dvoutýdenní. Díky tomu máme čas je lépe poznat a náš přístup je určitě osobnější než u hotelů, kde přespíte pouze jednu noc. Vládne tady rodinná atmosféra a jsme rádi, že se k nám lidé vrací.
Dokážou hosté ocenit vaši práci?
Většinou ano. Často nám na recepci poděkují, řeknou, že se jim tady líbilo. A dokonce nám někdy dávají jako poděkování i dárky, třeba čokoládu, květinu, ale dostala jsem i láhev šampaňského. Každá pochvala mě potěší, beru to jako ocenění, že dělám dobře svoji práci. Můžete mít náročný den, nic se nedaří a potom přijde některý z hostů a řekne vám, že se hezky usmíváte. Jedna taková chvilka stačí a okamžitě zapomenete na všechny problémy a starosti.
Jak relaxujete, když máte volno?
Vyrážím do přírody, baví mě turistika a taky jezdím ráda na kole. K cyklistice mě přivedl manžel a kola už vozíme i na dovolenou. Často taky jezdíme na výlety tady v okolí, protože je zde spousta krásných míst.