Kotas Marián

Můžete jej potkat v kosteleckých lázních. Možná vás už měl na lehátku, když jste absolvovali nejrůznější masáže nebo zábaly. Pokud ano, určitě si jej pamatujete. Řeč je o Mariánu Kotasovi. V kosteleckých lázních pracuje jako zdravotní masér a zabývá se různými druhy masáží, ale také Dornovou metodou, baňkováním, lymfodrenáží nebo kinesiostapingem.

K profesi maséra ho přivedlo studium bojových umění. Díky tomu pomáhá lidem.

„Tyto lázně jsou pro mě v podstatě srdcovou záležitostí díky skvělému kolektivu kolegů a jejich osobnímu přístupu, který zde vytváří příjemnou atmosféru pro práci s klienty,“ říká Marián Kotas.

Jak jste se dostal k profesi maséra?

Před pětadvaceti lety jsem začal studovat staré japonské bojové umění Bujinkan. Je to sdružení devíti škol japonských bojových umění, z toho je šest škol samurajských a tři školy jsou Ninjutsu.

Byl jste v Japonsku?

Ano. Už osmkrát, studuji tam bojová umění. Bojová umění se musí dělat celý život. Delší dobu to nejde a kratší dobu to nemá smysl. Jako učitel tohoto umění patřím v Japonsku pod mistry. Bojové umění se v Japonsku studuje se vším všudy i s psychologickou stránkou. Nejde jen o studium boje, ale spíše o studium fungování člověka v jeho prostředí. Není to o tom, jak přemoci protivníka, ale o vnímání svého těla a těla protivníka, o tom, jak žít v souznění s přírodou. V České republice máme svou organizaci – Bujinkan Czech Dojo. V překladu znamená slovo Bujinkan – společnost božích válečníků a slovo Dojo je škola.

Do Japonska jezdíme za velmistrem doktorem Masaaki Hatsumi, který má dnes 87 let. Dokud pracoval, měl v Japonsku chiropraktickou kliniku. Studujeme u něj a u dalších mistrů. Vzděláváme se v poznávání lidského těla, což mě dovedlo k masérské práci. To je v podstatě to samé.

Máte možnost při studiu bojových umění poznávat i Japonsko?

Procestovali jsme při studijních cestách Japonsko, zašli jsme si do lázní v horách, vyzkoušeli jsme bazény v Ninja vesnicích a přitom jsme poznávali i místní zvyky a kulturu. Japonci prožívají čas jinak než my, prožívají ho jako pocitový čas. Například chodili jsme tam i na kurzy kreslení japonskou tuší. S námi tam chodila také devadesátiletá paní, která si to tam přišla prožít s ostatními účastníky kurzu.

Pro Japonce jsou cizinci něco fantastického, chtějí si je prožít, ptají se cizinců, jak to vypadá u nich, a nasávají tak jinou energii. Pokud se s vámi Japonci nechtějí setkat, tak se nesetkají. Nevěnují svůj čas prožitků někomu, komu nechtějí. Vnímají to tak, že pokud mají prožít minutu tím, že nejsou šťastní, ztrácí tím 60 vteřin štěstí. Současně je ale pro Japonce obtížné říct někomu „Ne.“ Takže i když se s někým nechtějí potkat, slíbí, že na schůzku přijdou, ale nepřijdou a neomluví se, jak je zvykem u nás. Po druhé udělají totéž. Japonec už pochopí, že se s ním nechtějí setkat. Cizincům to trvá déle. Prostě pro Japonce je důležitý čas prožitku.

Jak studium bojových umění probíhá?

Studujeme společně lidské tělo, pokaždé s někým jiným. Jak trénujeme, tak se poznáváme a současně vnímáme tělo a pohyby toho druhého. Právě tohle mi pomáhá při práci maséra. Když mám na stole klienta, ruce vědí, co je špatně, a současně vím, jak tomu člověku pomoci. Zároveň vysvětluji lidem, že to není jen o mé práci, ale z větší části o tom, co tomu dají oni sami.

Nemoc je informace, není to stav. Nemoc je informace, která říká, že nemůžete – tedy „nemoci“, pokračovat takto dál. Člověk si díky zdravotním potížím může uvědomit, že musí něco změnit ve svém životě. Nemoc mu to řekne nejdříve opatrně, pak důrazněji. A člověk má možnost s tím něco udělat. Je to jen na něm. Lidé by se měli v době nemoci zamyslet nad tím, co mu tělo symbolicky říká. Například problémy s pískáním v uších napovídají, že člověk nechce něco slyšet.

To je velmi zajímavé. Jaký máte názor na klasickou medicínu?

Klasická medicína nebere člověka celostně, dostane vás z akutního stadia. Dál ale musí člověk pokračovat sám. Nemůže čekat, že za něj všechno udělají lékaři. Každý je zodpovědný sám za své zdraví.

Díky procedurám pomáháte lidem, které trápí různé neduhy. Co je při tom důležité?

Důležitý je individuální přístup ke klientům. Všichni, kteří tady v lázních děláme masáže, přistupujeme ke klientům individuálně. Důležité také je, aby si člověk přišel masáž užít, protože to není jen o fyzické masáži, ale o uvolnění člověka. Lidé k nám přicházejí z různých pracovních profesí a jejich práce souvisí s jejich potížemi. Většina problémů vzniká ze stresu. Někdy se lidé rozpovídají o svém životě a své práci. Díky tomu máme možnost jim poradit, z čeho jejich bolesti nebo onemocnění mohou být. Navrhneme jim drobné cvičení na doma, aby mohli pokračovat v tom, co jsme v lázních začali. V tomto směru je to hodně zajímavá práce.

Z čeho vznikají různé problémy se zády?

Hodně potíží s pohybovým nebo kožním aparátem vzniká kvůli problémům v práci nebo ve vztazích. Když o tom lidé mluví, obvykle sami přijdou na příčinu svých potíží. Třeba že za to může pracovní stres, rozchod nebo dlouhodobá péče o rodiče. Každá nemoc má svou psychickou příčinu. Psychika má souvislost s fyzickým tělem a jeho nemocemi. A samozřejmě to platí i naopak.

Když si jako masér sáhnu na člověka, dokážu odvodit, od čeho ty problémy mohou být.

Například bolesti krční páteře jsou ze stresů a problémů z práce, vztahové záležitosti se pak odrážejí na ramenech a trapézech. Největším problémem dnes je, že hodně lidí má sedavé zaměstnání.

Máte pro ně nějakou radu?

Doporučuji porušit pracovní stereotypy. Když někdo sedí dvanáct hodin u počítače nebo v autě, měl by si do pracovního dne vložit drobné aktivity, jako je chůze, krátké cvičení nebo na chvíli změnit způsob sezení. Pokud to lze, tak prostřídat sezení na kancelářské židli, velkém míči a kdysi oblíbené klekačce. Důležité je, dokázat uvolnit na chvíli mysl i v pracovním zatížení.